Už jste měli někdy pocit, že chybu, kterou jste někdy udělali v jazyce se Vám zdála být nesmyslná?
Pokud ano, tak nejste jediní. Pro pravopis existuje mnoho pravidel, která neodpovídají základům, které známe. Přesto když se dostaneme hlouběji do etymologie slova, tedy do jeho původu, tak často teprve tehdy zjistíme, proč se slovo píše tak jak se píše.
Většina lidí se však nehodlá zabývat složitou etymologií, lexikologií nebo morfologií víc, než je nutné. Chtějí zkrátka odpověď na otázku: „ a jak to teda vlastně je, prosím pěkně.“
V následujícím textu se proto dozvíte pár slovíček, po kterých je často poptávka.
Zůžit, súžit, výška, vížka, viset
Zůžit – zmenšit šířku, zúžit (např. sukni)
Súžit – není správně, jenom aby vás potrápilo
Pozor ale na sužovat – chápeme jako trápit se. Např.: být sužován hlady.
Výška – standardní výška něčeho
Vížka – malá věžička, například na kostele
Viset – něco, co je zavěšené (lustr, obraz)
Tip: vížku si zapamatujeme od slova věž.
Zůžit, súžit, výška, vížka, viset
Zůžit – zmenšit šířku, zúžit (např. sukni)
Súžit – není správně, jenom aby vás potrápilo
Výška – standardní výška něčeho
Vížka – malá věžička, například na kostele
Viset – něco, co je zavěšené (lustr, obraz)
Tip: vížku si zapamatujeme od slova věž.
Pomněnka – Má tam být to „N“?
Tohle slovo trápí i zkušené pisálky. Píšeme pomněnka, nebo pomněnka? Počkat, slyšíte tam to „N“?
Správně: Pomněnka
Odvozuje se to od slovesa pamatovat/vzpomenout.
V kořeni slova je -mn-, stejně jako ve slově zapomněl nebo vzpomněl.
Tip: Řekni si: „Pomni, abys na mě nezapomněl.“ To staré slovo „pomni“ (pamatuj) ti jasně ukáže, že tam to N prostě je.
Mně vs. Mě (Zájmeno já)
Věčný boj, ve kterém se chybuje nejvíc. Přitom stačí jednoduchá pomůcka se 2. a 3. pádem.
Mě (2 písmena) – Používáme ve 2. a 4. pádě (Vidíš mě? Beze mě).
Mně (3 písmena) – Používáme ve 3. a 6. pádě (Ke mně, o mně).
Tip: Pomůcka „Vašek“.
Tam, kde si můžeš říct Vaška (2 slabiky), napiš mě (2 písmena).
Tam, kde si můžeš říct Vaškovi (3 slabiky), napiš mně (3 písmena).
Příklad: Vidíš Vaška? -> Vidíš mě. Jde k Vaškovi? -> Jde ke mně.
Standardní vs. Standartní
Tady se chybuje i na oficiálních cedulích a v jídelních lístcích.
Standardní – Jediná správná varianta pro označení něčeho běžného, ustáleného.
Standartní – Neexistuje. Slovo standarta sice je (vlajka prezidenta), ale přídavné jméno od něj v běžném hovoru nepoužijete.
Tip: Vzpomeň si na anglické Standard – končí to na D, takže i v češtině píšeme D.




Rezervuj si termín, přijď na webinář nebo třeba napiš svůj dotaz do formluáře v sekci kontakty.
- Systematická příprava ke zkoušce z českého jazyka.
- Konzultace.
- Webináře.
- Prezentace a učební materiály.
- Soukromé doučování.
- Firemní vzdělávání.
Více gramatického výkladu najdete na: https://prirucka.ujc.cas.cz/
Vyzkoušejte se z češtiny zde: https://danielaedu.cz/10-chytaku-v-cestine/